Všichni jsme tu jako děti – na stejném hřišti. Někdo si hraje na prolézačkách, někdo si staví v písku, pár z nás se odváží a rozhoupe až do nebes a někteří prostě pobíhají, vytváří, co se dá. Jeden nejraději sám, druhý zase v kolektivu. No pořád jsme dětmi. Jen jsme se naučili skrývat za různé masky, neukazovat své slabosti, nechlubit se, přebírat názory druhých, usilovat o jejich souhlas … bát se projevit své pravé já.
Když vidíte plakat dítě, pošlete ho pryč? Když si žádá ujištění, otočíte se k němu zády?
… Ne … Když cítíte, že potřebuje vaši lásku, nebudete na něj křičet, ani mu nezačnete nečekaně nadávat.
Nezáleží na tom, kde si hrajeme nebo na co, všichni chceme být pochopeni a milovaní.
Každý chce být přijímán takový, jaký je.
Tak mějme soucit … Navzájem i k sobě.
Nyní. Dnes. Stále. Kdykoliv se podaří. ♥
Zdroj: Cesta Lásky